Historie Takeda-Ryu Sobu-jutsu

 


Cílem tohoto článku je čtenáře seznámit s historií Takeda-Ryu Sobu-jutsu (soubor disciplín). Takeda-Ryu má velmi dlouhou tradici, jejíž kořeny sahají až do 12. století n.l. Po staletí nepřerušená linie předávající učení školy až do dnešních dnů je známkou nezměrné hloubky a hodnoty Cesty, která nám byla mistry minulosti odkázána. Jakožto dědicové tohoto kulturního pokladu máme povinnost jej v ryzí podobě uchovat pro další generace. Prvním krokem k tomuto ušlechtilému cíli je znalost dějin školy Takeda.

V textu jsou použity termíny Aiki-jujutsu a Aikido. Zjednodušeně lze říci, že Aiki-jujutsu je předchůdcem a základem Aikido. Nejedná se však o Aikido ve formě, kterou praktikoval Ueshiba Morihei. Jde o Aikido, které vytvořil Nakamura Hisashi a od toho Ueshibova se liší.

Ačkoli se článek věnuje zejména principu Aiki a Aiki-jujutsu, je nutné mít na paměti, že tato jednota s Ki (soulad s přirozeným řádem) prostupuje celé Sobu-jutsu, tedy i umění meče (Iaido, Kenjutsu).

Jména osob jsou psána tradičně, zdůrazňujíc výsadní roli rodiny, klanu a předků obecně: příjmení, křestní jméno.

 

 

Autor čerpal z těchto zdrojů:

WATATANI, Kyoshi; YAMADA, Tadashi. Bugei Ryuha Daijiten. Období Šówa (1979), s. 534-535; 54.

MAROTEAUX, Roland J. Aiki-jujutsu Takeda-Ryu Maroto-Ha (Du Débutant Au 1 Kyu). Avignon: marotoédition, 2016, s. 6-13.

MAROTEAUX, Roland J. Teaching and Peticularities [online]. takeda-ryu.net [cit. 29. srpna 2016]. Dostupné na: <www.takeda-ryu.net/crbst_24.html>.

DAVEY, H.E. Unlocking the Secrets of Aiki-jujutsu. Masters Press, 1997, s. 29-41.

 

 

Z původních zdrojů přeložil Radim Smolka (3. Kyu Iaido).

 

 

* * * * * * *

 

Původ Aiki

 

První zmínku o umění Aiki klanu Takeda nalezneme již ve 12. století pod označením "Takeda ryu Aiki no Jutsu", avšak jeho kořeny sahají ještě hlouběji do historie. Nakamura Hisashi, současný soke, hlava větve Nakamura (Takeda-Ryu Nakamura-Ha), píše ve své knize "Aikido":

Ve dvacátém sedmém roce vlády dvanáctého tennoa (císaře) jménem Keiko (Keigyo) vstoupil kmen Kumaso do otevřeného povstání. Následník trůnu, Yamato Takeru no Mikoto, byl vyslán na výpravu, jejímž cílem bylo potrestat kmen Kumaso. V průběhu své cesty provedl princ očistný obřad u vodopádu Kamiyo. Postavil se nohama pevně na kamenné dno vodopádu, roztáhl zeširoka své paže, nechal sebou prostoupil duchovní energii a koncentroval veškerou sílu svého těla v konečcích prstů. Obracejíce se k nebi provedl několik vzestupných úderů, poté nechal své ruce klesnout a provedl pár mocných ran pomocí svých paží. Jakmile princ dokončil tyto pohyby, rozhodl se zaútočit na Kumaso. Přestrojen za ženu se vplížil do nepřátelského tábora a probudil spícího vůdce kmene Kumaso. Když se ho vůdce kmene snažil napadnout, princ rozevřel své paže, byl plný síly a poslal náčelníka k zemi, současně se zmocnil jeho meče. Tato technika roztažení paží a odhození protivníka byla počátkem Aiki. Princ po návratu pilně studoval a svou moudrost předal dál. Jeho nástupcem se stal Takeda no Kimi no Mikoto. Toto vrcholné umění mu bylo svěřeno na ochranu paláce.

 


Obr.: Yamato Takeru no Mikoto

 

 

Linie mistrů předávajících pravý odkaz

 

Za vlády císaře Seiwy (Seiwa, padesátý šestý císař Japonska, žil 850-878 n.l.), dokonce ještě mnohem více za vlády jeho šestého syna Sadazumiho, válečníci používali holé ruce k úderům na části těla, které byly špatně, či nebyly vůbec, chráněné zbrojí. Jejich rány se podobaly sekům meče. Dodnes jsou obdobné techniky typickým prvkem Aikido ve stylu Takeda, např. Aiki Uchi (též známé jako Tegatana Uchi, Aiki metoda úderů).

Sadazumim bylo toto vědění předáno jeho synovi Tsunemotovi, zakladateli Seiwa Genji (nejmocnější větve klanu Minamoto), poté se jeho nositelem stal Minamoto no Mitsunaka, poté Minamoto no Yorinobu, následně Minamoto no Yoriyoshi, otec Yoshimitsua a konečně samotný věhlasný generál Yoshimitsu.

Pod generálem Yoshimitsuem, z mocné rodiny Minamoto, která v roce 1192 založila silný Kamakurský šógunát, byly tradiční techniky Aiki dále vylepšeny a poprvé systematicky uspořádány.

Vycházejíce z Yoshimitsuova systému, jeho syn Minamoto Yoshikyo přidal techniky, které mohou být použity proti útočníkům s dlouhými (odachi) i krátkými meči (kodachi). Pro tréninkové účely nechal své válečníky bojovat neozbrojené proti mistrům meče a také proti útočníkům s naginatou a jinými zbraněmi rozdílných délek. Skrze tento výcvik se bojovníci naučili důkladně a rychle pozorovat okolí a protivníka, také vylepšili svou koordinaci mysl-tělo, stejně jako schopnost přesně posuzovat vzdálenosti a rychle uhýbat z dráhy útoku, technika, která byla do jisté míry samozřejmostí již za Tsunemota.

Yoshikyo byl povolán k ochraně provincie Kai (dnešní prefektura Yamanashi). Usadil se tam a změnil si své příjmení na Takeda, čímž založil rodinnou větev "Kai Genji Takeda". Od toho okamžiku (přibližně přelom 11. a 12. století) je toto rodinné bojové umění známé jako Umění Aiki rodiny Takeda (Takeda Ryu Aiki no Jutsu).

V 16. století nastal velký vzestup, ale i strmý pád rodiny Takeda, jejímž nejznámějším vojevůdcem byl Takeda Shingen (1521-1573). Tehdy se větev rodiny Takeda usadila v Aizu a vytvořila novou větev bojových umění, která stejně jako původní větev (genryu), existuje dodnes.

 

         
                 Foto: Aizu Nisshinkan                                                        Obr.: císař Seiwa                                         Obr.: Takeda Shingen

 

Nobutora byl hlavou rodiny Takeda v první polovině 16. století. Okolo roku 1570 bylo vědění školy Takeda předáno devátému synovi Nobutory, Nobutomovi, nikoli prvorozenému Shingenovi, který svého otce v roce 1541 svrhnul a vyhnal. Nobutomo předal školu svému synovi jménem Katsuchiyo, který se přestěhoval ke klanu Kuroda v Echizenu (dnešní prefektura Fukuoka), kde v tajnosti trénoval své nástupce v umění Aiki. Tím se velkou mírou zasloužil o zachování původní linie (genryu) stylu Takeda až do dnešních dnů. Takeda Shingen se stal jedním z nejznámějších mužů japonské historie kvůli svým vítězstvím v občanské válce v 16. století. Na zachování bojového stylu Takeda měl však malý podíl. Shingen zemřel roku 1573 a jeho smrt předznamenala konec moci klanu Takeda.

 

 

Vznik vedlejší linie

 

V roce 1574 se Shingenův synovec, Takeda Kunitsugu, přesunul do provincie Aizu, aby tam sloužil místodržícímu, Ashinovi Moriujimu. Ashina byl věrný spojenec klanu Takeda a Kunitsugua obdaroval půdou a hradem. Kunitsugu se tak mohl v Aizu usadit a započít učit místní vrchnost bojovým uměním. Kvůli porážce klanu Takeda si však změnil jméno na Daito Kyunosuke, na památku Yoshimitsuova panství a malého hradu jménem Daito. Aiki-jujutsu větev založená Kunitsuguem v 16. století je často označována jako shuryu (hlavní škola), kvůli jejímu rostoucímu významu pro bojovníky Aizu v průběhu období Edo. Existuje dodnes pod jménem Daito-ryu. Tato škola se navíc stala základem moderního Aikido, které v první polovině 20. století založil velký sensei Ueshiba Morihei, jež studoval Daito-ryu pod vedením Takedy Sokakua (dle eimeiroku rodiny Takeda, tedy záznamu docházky, který obsahuje Ueshibův podpis a pečeť, je zřejmé, že jeho studium trvalo od 5. března 1915 do 7. dubna 1931).

Více o Daito-ryu viz <http://www.daito-ryu.org/en/prior-to-the-19th-century.html>.

 

 

Obnovení školy v 19. století

 

Po hrůzách občanské války 16. století, která nepochybně ovlivnila přenos bojových umění Takeda, setrvala původní linie (genryu) po téměř 300 let skrytá ve stínech. Takeda-Ryu Aiki-jujutsu nespatřilo světlo světa dokud nenastaly zásadní historické změny v rámci obnovení dynastie Meiji (rok 1868) a zákazu nošení mečů v roce 1876. Učení se opět objevilo v éře Takedy Tadakatsua, 41. generace Takeda-Ryu, když několik mladých mužů založilo sdružení nacionalistů zvané Genyosha (Sdružení Černého Oceánu) a začalo praktikovat Aiki-jujutsu. Ve své 42. generaci byla škola vedena Nakamurou Kichiem, který patřil do Genyoshy, ale také do Kokuryukai (Společnost Černého Draka) Uchidy Ryoheie. Po něm se hlavou 43. generace stal Oba Ichio.

 

 

20. století - Oba Ichio, poslední soke

 

Oba Ichio (1899-1959) v průběhu svých studií cizích jazyků v Osace a později na Univerzitě Meiji v Tokyu s nadšením praktikoval Judo a Kendo. Po skončení studia se začal připravovat na dráhu diplomata.

 

V průběhu let strávených v Tokyu se dostal do kontaktu s Uchidou Ryoheiem a Kokuryukai a také s Nakamurou Kichiem, jež byl jedním z předních členů Kokuryukai a 42. soke Takeda-Ryu (od roku 1911), poté co byl trénován v Genyoshe Takedou Tadakatsuem, 41. sokem Takeda-Ryu. Ačkoli Oba Aiki-jujutsu nikdy předtím neviděl, Nakamura Kichio při jejich prvním tréninku okamžitě rozpoznal jeho talent. Netrvalo dlouho a Oba se stal Nakamurovým oblíbeným žákem a později jeho osobním asistentem. V roce 1935 Nakamura zemřel a Oba se stal jeho nástupcem, 43. soke Takeda-Ryu.

 

Po druhé světové válce americké okupační síly zakázaly v Japonsku praxi veškerého Budo. Oba se v Tokyu ocitl v těžké životní situaci a proto se s rodinou na podzim roku 1945 vrátil do Wakamatsu. V roce 1946 již však tajně začal učit Aiki-jujutsu v malé boudě, kterou mu obstaral jeho bratr, u něhož v té době žil.

 

                    
Foto: Takeda Sokaku                                                Foto: Ueshiba Morihei                                                   Foto:  Oba Ichio   

 

I přes značné těžkosti poválečných let se Obovi na konci roku 1948 podařilo vybudovat dojo na hoře Yagura. Oba navíc často cestoval do Tokya, kde se snažil přesvědčit ostatní mistry Budo ke spolupráci na obnovení japonských bojových umění. Za tímto účelem založil Nihon Budo Renmei a za krátko se mnohé další školy (např. Kashimashinryu, Jigotenshinryu, Sentoryu, Shindo-Musoryu, Yamatoryu) staly členy této organizace. Oba kromě toho také úspěšně vyučoval Aiki-jujutsu v Tokyu. To mu roku 1953 umožnilo postavit Seibuden dojo v Setagaya.

 

Oba zemřel náhle roku 1959, aniž by jmenoval svého nástupce, čímž původní linie (genryu) skončila. I přes jeho předčasné úmrtí se Takeda-Ryu zachovalo do dnešních dnů, zejména díky jednomu z jeho pozdějších žáků, Nakamurovi Hisashimu, který pokračoval ve výuce Takeda Budo. Jeho škola, Takeda Ryu Nakamura-Ha, se stala středobodem pro vznik dalších větví a organizací Takeda-Ryu (např. Takeda-Ryu Maroto-Ha, Takeda-Ryu Kobilza-Ha).

 

 

20. století - Nakamura Hisashi

 

Takeda Budo bylo ve 20. století ovlivněno velkou osobností Nakamury Hisashiho. Nakamura se narodil v roce 1932, v Shinshu, v roce 1949 se však přestěhoval za svou tetou na severní Kyushu. Zanedlouho se dozvěděl, že na hoře Yagura je dojo jedné z nejstarších tradic bojových umění. Byla to škola vedená Obou Ichiem, sokem 43 generace Takeda-Ryu. Na jaře roku 1950 se Nakamura stal Obovým žákem. Byl tehdy jedním z mála, kteří tam trénovali. Po třech letech (v roce 1953) se Nakamura stal uchi-deshim (žákem, který žije se svým mistrem) a žil s Obovou rodinou. Oba se však brzy přestěhoval do Tokya, kde založil Seibuden dojo, jakožto nové centrální dojo školy Takeda, a Nihon Budo Renmei, sdružení pro obnovu Budo. Mladý Nakamura nebyl, až do roku 1956, povolán do Tokya. Mistr Morimoto, Obův zástupce, se však musel z rodinných důvodů vrátit domů, Nakamura proto nastoupil na jeho místo, jako Obův asistent.

 

Po nečekané smrti soka Oby roku 1959, bez jmenování nástupce, by linie předávání učení náhle skončila, nebýt mladého Nakamury. Ještě zde byl Obův syn a synovec, avšak ani jeden nechtěl tradici zachovat, neboť tehdy obecně nebyl zájem praktikovat bojová umění, kvůli jejich nízké výdělečnosti. Seibuden dojo v Tokyu muselo být zavřeno, avšak roku 1960 se Nakamura, prostý jiného vzdělání, rozhodl stát profesionálním učitelem Budo a začal v Tokyu učit Aikido. Rychle si však uvědomil, že pokud chce přežít, bude muset učení zpřístupnit většímu počtu lidí. Tak začalo deset těžkých, ale nakonec velice plodných let ve kterých došlo k založení mnoha dojo a klubů, stejně jako Budokai, nezávislé organizace jež byla v roce 1970 přejmenována na Nihon Sobudo Rengokai (NSR). Existuje dodnes a sídlo (Honbu Sobukan) má v Tokyu.

 

I přes úspěšné šíření Takeda Budo nebyl Nakamara nikdy Obovou rodinou oficiálně uznán jako dědic školy. I jiní si nárokovali vedení školy, např. Sato Kinbei, jež zemřel v roce 1999 a byl členem Obova dojo mnohem déle než Nakamura, avšak ani jeden se nedokázal prokázat příslušným dokumentem od Obovy rodiny. Proto přímá linie Takeda-Ryu skončila se smrtí Oby Ichia roku 1959.

 


Foto: Nakamura Hisashi

 

Vzhledem ke sporu o vedení nakonec Nakamura roku 1978 přejmenoval svou školu na Takeda Ryu Nakamura-Ha (větev Nakamura stylu Takeda). Zatímco v sedmdesátých letech se jeho práce zaměřovala na obnovení učení a jeho šíření po Japonsku, osmdesátá léta značila rozšíření školy do zahraničí. Dnes je Nakamurova organizace v Japonsku, Nihon Sobudo Rengokai, relativně malá. Nakamura sensei má však čestné místo v historii Budo jako uchovatel a inovátor Takeda Budo, tradice, která je japonským kulturním dědictvím.

 

 

Předchůdci Takeda Budo

 

Keiko (dvanáctý císař Japonska, vláda: 71-130 n.l.)

Princ Yamato Takeru no Mikoto (nar. přibližně 72 roku, zemřel roku 114 n.l.)

Císař Seiwa (vládl 858-876 n.l.)

Princ Sadazumi (šestý syn císaře Seiwy, žil 873-916 n.l.)

Minamoto no Tsunemoto (žil 894-961 n.l.)

Minamoto no Mitsunaka (žil 912-997 n.l.)

Minamoto no Yorinobu (žil 968-1048 n.l.)

Minamoto no Yoriyoshi (žil 988- 1075 n.l.)

Minamoto no Yoshimitsu (žil 1045-1127 n.l.)

 

 

Linie soke Takeda-Ryu

 

Zakladatel Shinra Saburo ( Saburo = třetí syn) Minamoto no Yoshimitsua, 
Takeda Kajya Yoshikyo (žil 1086-1163 n.l.)
Takeda Kurogenta Kyomitsu
Takeda Tarou Nobuyoshi
Takeda Gorou Nobumitsu
Takeda Kotarou Nobumasa
Takeda Nobutoki
Takeda Nobunaga
Takeda Masatsuna
Takeda Nobuie
Takeda Tokitsuna
Takeda Yaroku Nobumune
Takeda Nobutake
Takeda Gyobudayu Nobunari
Takeda Ujinobu
Takeda Shurinosuke Nobuharu
Takeda Motonobu
Takeda Tarou Nobumitsu (Tarou = prvorozený syn)
Takeda Tarou Nobushige
Takeda Yasaburou Nobumori
Takeda Nobusuke
Takeda Mototsune
Takeda Nobumasa
Takeda Gorou Nobutsuna
Takeda Nobutora (Tokushusai = jméno v rámci Budo)
Takeda Kouzukenosuke Nobutomo (Ousai = jméno v rámci Budo)
Takeda Katsuchyo
Takeda Takeou ( nebo "buo") Nobukatsu
Takeda Nobutaka
Takeda Takayoshi
Takeda Jiro ( Jiro = druhý syn) Kiyokata
Takeda Gorou Nobuhide  (Gorou = pátý syn)
Takeda Mitsuharu
Takeda Nobutada Hisamiki (nebo "Kyukan")
Takeda Teruyo Kogetsuni (jediná žena, koncovka NI značí, že byla kněžkou)
Takeda Hisayo Mitsunobu
Takeda Takasumi Ouhara Masakatsu Ouhara Mitsumasa
Takeda Masaaki
Takeda Morinosuke  (Ouatsu = jméno v rámci Budo)
Takeda Tadakatsu Oudou
Nakamura Aikisai Oukitchi Takeda
Oba Ichio
Nakamura Hisashi

 

 

 

Takeda-Ryu Maroto-Ha

 

Velmistr Roland J. Maroteaux

 

 

Mistr Roland Jean Maroteaux se narodil v Chênée (Belgie), 12. prosince 1944. Je doktorem filosofie, absolventem Lincoln School of Indianapolis. Svou první knihu publikoval v roce 1975.

 

Judo poprvé objevuje pod mistrem Henrym Dalbinem, 3. Dan (1926-1991). Jde o technické Judo ve své tradiční podobě, i s prvky jujutsu. Roku 1961 potkává mistra Noroa Masamichiho (4. Dan Aikikai), který na něj bude mít nesmazatelný vliv, neboť mu ukáže harmonický projev skrze pohyb, sjednocující krásu a účinnost. Jde o princip, který bude velmistra provázet po celou jeho kariéru učitele bojových umění.

 


Foto: Velmistr Roland J. Maroteaux - 9.dan

 

V roce 1966 se začíná věnovat Karate-do v dojo La Montagne Sainte Geneviève v Paříži pod vedením experta uznávaného napříč celou scénou bojových umění,  Henryho Pleea (10. Dan). Díky Henrymu se v roce 1970 potkává s mistrem Doganem Takeshim, tehdy 4. Dan Hakko-Ryu. Maroteaux tak po 3 roky studuje Hakko-Ryu, které je v té době stále ještě neznámým systémem jujutsu.

 

V roce 1972 je instruktorem Aikikai a učí v dojo Francouzské akademie bojových umění v La Montagne Sainte Geneviève.

 

V roce 1973 získává 4. Dan v Hakko-Ryu Jujutsu. Tato hodnost je mu slavnostně udělena v Tokyu po úspěšném složení zkoušky před mistry Mimurodem Hisamitsuem a Terasawou Kozanem. V roce 1974 se opět vydává do Japonska, aby si prohloubil své znalosti Hakko-Ryu Jujutsu. Studuje pod mistrem Okuyamou Ryuhem (1902-1987) a domů se vrací s mistrovským certifikátem v Jujutsu. Je vůbec prvním Evropanem, kterému se dostane této pocty ze strany Nihon Bu-Jukushi-Goshindo-Hakko-Ryu.

 

V roce 1976 mu Britská společnost jujutsu oficiálně uděluje hodnost 6. Dan a umožňuje mu vstoupit do Světové federace jujutsu jako člen její rady. Maroteaux se tak podílí na rozvoji jujutsu v Evropě a stojí u zrodu prvního "trojhranného" setkání mezi Francií, Anglií a Itálií v Miláně. V roce 1979 mu Světová federace Kyung-Chung-Do-Keichu-Ryu uděluje 7. Dan v Goshin-Hoshin-Jutsu.

 

  
Foto: Demonstrace umění Takeda-Ryu

 

V roce 1980 je svými americkými protějšky uznán jako Shihan-Koncho (vrchní ředitel) v rámci World Sijo Dai Soke Renmei (Světové sdružení hlav bojových umění), což mu dovolí kontaktovat mnohé významné experty a každoročně vést semináře v USA. V roce 1984 je jmenován do hodnosti Shihan v Aikido Fudoshin-Kai na doporučení mistra Johna Saviana, 6. Dan.

 

Zásadním se stane rok 1986, kdy se Maroteaux rozhodne přehodnotit svou úroveň v bojových uměních a opět odlétá do Japonska, kde potkává mistra Nakamuru Hisashiho, který je odpovědný za předávání učení v rámci školy Takeda-Ryu Nakamura-Ha v Chibě. Tak Maroteaux objevuje tuto souběžnou větev s větví Daito-Ryu. Následující rok zve mistra Nakamuru do Francie. Při této příležitosti je mistr doprovázen dvěma vynikajícími asistenty: senseii Sofuem (8. Dan) a Toyoshimou (7. Dan). Takeda-Ryu Nakamura-Ha se tak dostává do Francie.

 

V roce 1988 přejímá od mistra Nakamury své japonské patronymum: Minamoto no Maroto, jako poctu za svou oddanost tradici Takeda-Ryu. Tímto aktem se s konečnou platností stává součástí urozené rodiny dědiců prastaré školy klanu Takeda. Od té doby je v Japonsku známý pod tímto jménem.

 

V roce 1990 je mu mistrem Nakamurou, a za přítomnosti japonského konzula, ve Francii udělen Densho (Menkyo-jo) v rámci Joden-Shinan Takeda-Ryu a s ním také hodnosti 5. Dan Aikido, 5. Dan Iaido, 5. Dan Jodo. V závěru prvního Evropského kongresu Takeda-Ryu Nakamura-Ha roku 1993 v Chartres mu mistr Nakamura Hisashi udělí hodnost 6. Dan Aikido.

 

Na konci tisíciletí mistr Maroteaux vytváří vlastní metodu učení pod označením "Marotokan" jež je založena na intuici, bezprostřednosti a tvůrčím projevu. Aby své učení odlišil od ostatních, rozhodl se jej 20. prosince 1997 pokřtít na Takeda-Ryu Maroto-Ha. Tato novinka rychle obletěla celý svět, neboť šlo o jedinečnou událost, která neměla za hranicemi Japonska obdoby.

 

        
Foto: Velmistr Roland J. Maroteaux - 9.dan

 

V roce 1999 je Mezinárodním sdružením Budo uveden do hodnosti 8. Dan Aiki-jujutsu (titul Hanshi). Tato vysoká hodnost je veřejně potvrzena presidentem Hanshi no Iinkai v Chartres, mistrem Danielem Blanchetem (10. Dan), 27. února před sborem odborníků. Mistr Maroteaux je též uznán jako Renshi v Iaido a technický poradce pro francouzské aiki-jujutsu.

 

V roce 2009 je Maroteaux v průběhu YKKF v Itálii, a za přítomnosti rady mezinárodních odborníků, jmenován do čestné hodnosti 9. Dan, diplom přejímá z rukou Saiko Shihan Yamanaky Rona (9. Dan Hanshi). Jde o největší poctu, které se velmistrovi, jež zasvětil více než půl století studiu Budo, dostalo.

 

Olomoucké dojo vede sensei Filip Manek (3. Dan Iaido). Přední představitel Takeda-Ryu Maroto-Ha v České republice a přímý žák velmistra Rolanda Maroteauxe (9. Dan Hanshi) a mistra Martina Camilleriho (Shihan Dai, 5. Dan Aiki-jujutsu, 2. Dan Iaido). Učení je předáváno tradiční cestou, ústně.

 

                 
             Foto: Velmistr Roland Maroteaux                                            Foto: Shihan-Dai Martin Camilleri

 

 

Obsah učení v Takeda-Ryu Maroto-Ha

(slovy velmistra)

 

Takeda-Ryu Sobu-jutsu je tvořeno sedmi disciplínami: Aiki-jujutsu, Iaido, Tachi-ken-jutsu, Ju-kenpo, Jodo, Shugi-jutsu, Shuriken-jutsu.

 

Čím se umění velmistra Marota odlišuje od bojových sportů? Učení má základ v prastarém jujutsu, které je uměním (jutsu) a cestou (do) vypořádání se s jedním nebo více útočníky, ozbrojenými či nikoli, kteří jsou sami odborníky v bojovém umění a nikoli obyčejnými agresory bojujícími např. pod vlivem alkoholu a drog, které omezují jejich fyzické schopnosti. Je tedy patrné, že nejde o žádnou hru. Mějte na paměti, že napadený je vždy sám, bez pomoci policie či kolemjdoucích. Napadený přečká útok, podá trestní oznámení a bude několik let čekat na zadostiučinění. To je potřeba si uvědomit. Není přirozené se podvolit fyzickému nebo slovnímu útoku.

 

Takeda-Ryu Maroto-Ha vychází z původního učení Takeda-Ryu a má svá vlastní specifika. V podstatě není ničím jiným nežli metodou směřující k intuitivnímu a bezprostřednímu jednání. K původnímu stylu jsou přidány techniky dalších známých japonských škol u jejichž mistrů Maroto studoval:

 

Techniky

Aikikai - kruhové pohyby

Yoshinkan - postavení a gardy

Hakko Ryu - léčebné techniky

 

Mistři

Aikikai: Tohei Koichi, Tamura Nobuyoshi, Noro Masamichi, Chiba Kazuo aj.

Yoshinkan: Shioda Gozo, Terada Kiyoyuki, Ogawa Tadao aj.

Hakko Ryu: Okuyama Ryuho, Okuyama Toshio, Mimurodo Hisamitsu, Terasawa Kozan, Dogane Takeshi, Irie Yasuhiro, Watanabe Michio, Mimurodo Kimiteru aj.

Takeda Ryu: Nakamura Hisashi, Sofue Toshihisa, Toyoshima Masayuki, Morita Miyoshi

 

                   
Obr.: Tohei Koichi                                  Obr.: Okuyama Ryuho                                  Obr.: Shioda Gozo

 

Takeda-Ryu Maroto-Ha uchovává spoustu prastarých technik z japonských bojišť, kde se každý bojovník musel vyrovnat se smrtí stejně jako s protivníky, kteří byli obávanými odborníky bojového umění. Většina těchto technik nebyla až doposud na západě známa.

 

Slogan generála Takedy Shingena je ve filosofii Takeda-Ryu patrný dodnes: „Rychlý jako vítr, majestátný jako les, nepřekonatelný jako oheň, nehybný jako hora.” To je skutečný cíl Budo, tradičního vzdělání japonských Bushi. Ve 21. století, daleko od Země vycházejícího slunce, je poslání pravého Budoky jako sen, se všudypřítomnou hrozbou studia pouze povrchního bojového umění.

 

Pojmové znaky učení

- studium podvědomých základních obranných postavení

- studium vzdálenosti (ma-ai) vzhledem k pozici protivníka aniž by žák byl vázán jakoukoli strategií pohybu

- studium gardu s pravou nohou vpředu a vždy čelem k protivníkovi, což je postavení japonských šermířů minulosti... obrana však není omezena na jednu stranu, jak by si někteří mohli myslet

- základy technik (kata) neobsahují jakoukoli formu útoku a jsou vždy praktikovány vpravo i vlevo, neboť jsou v podstatě pouze naučné

- techniky beze zbraně jsou velice staré a pochází z bojišť (bujutsu), jsou zvláštností školy Takeda, i když se některé z nich podobají těm, které používají jiné školy s rozdílnými názvy

- škola zachovává tradici používání atemi, která je v dnešní době vzácností, kontaktní trénink probíhá za použití speciální rukavice (sogo)

- v praxi většina technik končí znehybněním na zemi pomocí kontroly zápěstí, ramene či lokte, tzv. Aiki-Goshin-Jutsu-Waza

- kultivace bdělé pozornosti za účelem dosažení úplné kontroly nad sebou samým

- studium způsobů vypořádání se s protivníkem během 3 vteřin od započetí útoku

- studium filosofie spočívající v absenci útočného úmyslu aplikovat techniku na jiného a zabránění protivníkovi úspěšně provést techniku na nás (tzn. obranná aplikace)

- studium nehybnosti v rámci pohybu

- studium maximální úrovně účinnosti a minimálního úsilí, to vše v co možná nejkratším čase

- Takeda-Ryu uděluje vlastní hodnosti a mistrovské certifikáty (menkyo) a není závislé na jakékoli mezinárodní či národní organizaci ... jeho struktura podléhá vnitřní hierarchii

- alespoň 3 disciplíny musí být mistrovsky zvládnuty, aby bylo možné hovořit o excelenci v Sobu-jutsu a ovládnutí Aiki Goshindo, tedy certifikátu instruktora Takeda-Ryu Maroto-Ha

- Aikido, Aiki-jujutsu, Jujutsu či Iaido jsou pouze jednotlivé části celku a z pohledu komplexnosti pochopení učení samy o sobě nejsou dostačující

 

  
Foto: Velmistr a instruktoři školy Maroto-Ha

  

 

Odkaz velmistra

 

Když jsem začal praxi Takeda-Ryu Maroto-Ha musel jsem přijmout, že obsah a forma jsou dvě strany jedné mince. Přístup je buď správný nebo špatný. Etiketa a zdvořilost jsou projevem úcty k druhému, zachovávají si však svou účinnost.

 

V rámci poklony (rei) vaše oči, držení hlavy, úbor, způsob položení rukou, postavení nohou určují celkový náboj. Praktikující obecně zachovává úctu k ostatním, současně je však vždy připraven k boji. Tento přístup je odpovědí na útočníkův úmysl.

 

Kvůli omezení vlastní technickou formou jsem musel zapomenout, učit se nanovo a nesnažit se odpovídat na nevyřčenou otázku. Na rozdíl od bojových umění praktikovaných jako sport, metoda Takeda-Ryu poskytuje neomezený počet odpovědí. Je to škola svobody, která partnera nestaví pouze do role útočníka. Ozbrojený či nikoli, užívající pěsti, nohy nebo pouhé úchopy partnera, s tím vším je nutné se vyrovnat. Odpověď je zapotřebí prvně hledat v sobě samém, v bdělosti a schopnosti se přizpůsobit. Sám jsem byl ohromen množstvím rozdílných gardů školy Takeda-Ryu, které zkracují čas mezi útokem a obranou téměř na souběžnost. To vše přichází díky preciznímu postavení těla.

 

Např. Ju-Kenpo, které je plynulé a rychlé, aniž by obětovalo obranu. Připomíná Kendo bez shinaie. Stejná bojová výbušnost, stejné odhodlání a stejná přesnost.

 

Takeda-Ryu Aikido, předtím než se stalo Cestou, bylo jujutsu pevně zakořeněné v principech technik. Než se člověk pustí do studia technik, musí pochopit základy: zachovat svůj střed, umožnit tělu volný pohyb nutný k vytvoření prázdnoty pro pohlcení protivníka. Poté přichází technika jejímž účelem je zkrátit čas potřebný k reakci, principy však musí být zachovány. Partner, který "přijímá" musí také "dát". Není to hra. Nejde o jakousi složitou bojovou choreografii v níž jsou praktikující leda pro smích. Budoka mají štěstí, že nezažili skutečný boj. Uke nemá povinnost být v rovnováze s tori. Je povinností toho jež se učí bránit, aby se sjednotil se vzdáleností a tempem, které určí partner.

 

Iaido vyžaduje dva partnery stojící v bezpečné vzdálenosti od sebe, aby nedošlo ke zranění. Cílem není projevit své iluzorní představy a ego. Není nutné být rychlý kvůli dosažení partnera. Je potřeba kultivovat bdělého ducha, pouze tak lze protivníka porazit jediným sekem. Jak by jinak bylo vůbec možné uvažovat o sekání shinkenem?

 

Takeda-Ryu se, na rozdíl od specializovaných bojových umění, nezaměřuje výhradně na jednu disciplínu. Např. dlouhodobé opakování chybného pohybu vede k vytvoření špatné reakce, která může mít smrtelné následky v případě skutečné obrany.

 

Omezení studia Budo pouze na boj je však chybné. Principy Takeda-Ryu jsou univerzální a použitelné v každodenním životě. Sám jsem byl příjemně překvapen vystupováním svého učitele. Nikdy nekritizoval jinou školu bojových umění. Pokud ale žák tvrdohlavě cvičil po svém, vždy si vykoledoval přísný pohled. Je výsadou této prastaré školy, že nemusí dokládat svou legitimitu. To již učinil čas. Učitel ukáže a vysvětlí, student přijme a pokud neporozumí, prvně bude chybu hledat u sebe. Ego je nutné zanechat u bran dojo.

 

Takeda-Ryu Maroto-Ha vede žáka k přijetí druhých, nikoli ze strachu nebo slabosti, stačí  je pouze pozorovat při pohybu na tatami, vše je ihned patrné. Úcta a upřímná praxe této starobylé tradice jsou ochránci dokonalého předání a uchovávají tak tento klenot pro příští generace.

 

 

* * * * * * *

 


Obr.: Mon Takeda-Ryu Maroto-Ha

 

 

Foto: Kamiza školy Maroto-Ha